V temném podchodu

V temném podchodu nádražní budovy
sedím a cítím chlad –
kolikrát říkal jsem zmateně tátovi
„Tak aspoň dělej, že máš mě rád!“

S chladnou zemí tančíme v obětí
a tma dělá nám trapného křena
Já i má sestra jsme tátovi oběti –
ještě že neví to jeho mrtvá žena

Utichl pískot kol – vlaky již klidně spí
a ve vlhkém vzduchu pomalu reznou
stejně tak jako já. Nikdo mne neuspí –
jen čekám až poslední krvavé kapky zmrznou…