Poslední cesta

Nemá cenu milovat,když vím, že on mě nikdy milovat nebude...
Neví, jako moc to bolí a já nevím, jak tu bolest ztlumit.
Studená voda prý tlumí bolest, ale moji bolest by ztlumil jen oceán... a tak se vydávám na cestu.
Malý, úzký potůček, noc a zima. Bosé nohy, lehké oblečení... mráz mi zalézá za nehty, ale to je mi jedno, nevnímám to.
Jdu celou noc a potůček se začíná měnit ve velký potok...Větší zima...
Potok se mění v řeku, já jdu tři noci a tři dny, nohy mám zkrvavěné od odstrých kamenů, řasy obočí i vlasy mám obalené ledem. S prázdným žaludkem a slzami, které mi stékají po tvářích jdu, a čekám, kdy už konečně dojdu až k oceánu. K oceánu, který stlumí mou bolest. Jak já se na ten oceán těším...
Čtrvrtou noc je řeka velmi divoká a já jsem vyčerpaná k padnutí. Nohy se mi podlamují, vlasy obalené ledem mi lemují obličej mokrý od slz... Mé nohy už nezvládají chůzi, silný prod řeky mě strhavá a mé tělo klidně pluje řekou. Zavírám oči, jak já se těším na ten oceán.
Na druhý den, to už se mé tělo paví oceánem. Jenže život v něm chybí...