Jen moře

Stojím na samém okraji písčité pláže
a čekám, kdo mi ten uzel rozváže.
Kdo mě odtud vysvobodí,
s kým půjdu nahoru po tom poschodí.

Zatím jen vlny tu vedle mne šplouchají
a racci si svobodně létají,
jako by se nic nedělo,
jako by tu moje já nebylo.

Schválně jste mě tady nechali,
ze všeho vyhnali,
všude přebývám,
s vlastním stínem splývám.

Splývám tak, že mě nevidí nikdo, asi,
cítí mě jen to moře,
co potěžkává mi vlasy,
jehož sůl mě tak štípe.

Stojím tu snad celej čas,
slzy se tlačí za hradbou řas,
ta voda mi hladí lýtka,
smívá z nich všechna smítka.

Ta voda by mohla můj život vymazat
a já bych začala novej, lepší,
je to však nemožné, zbývá mi jen čekat,
až moje duše bude veselejší.