Měla jsem ti to říct

Měla jsem ti to říct,
ale copak můžu vydržet číst
v těch tvých tůních
nejhlubších?

Vždyť já se v nich utápím
zcela
jak skleněná víla,
co mává mi naposled…
……hedvábím.

Tak laskavý pohled,
něžný a hladivý,
já vím, že to bude bolet,
víc jak kopřivy.

Hluboko v nich
je toho ještě hodně,
bolí to jak čerstvý vpich
se tam dívat svobodně.

Už jsem byla na cestě za tebou,
jenže nohy mě zradily,
jen se tu kolébou
a čekaj na posily.

Ani nevíš, jak těžký je to říct,
v přítmí duše, tam, to pálilo,
psala jsem to na papír, i na list,
tys to však nečetl, rázem to zmizelo.

Tak teď už to víš
a strašně se zlobíš,
vymazal jsi mě pouhým šmahem,
jedním prostým tahem.