Za práh bolesti

Šla tak dlouho, pajdala životem,
až tam, k tomu rozcestí,
kde nevěděla kam dál, možná za srdcervoucím hrotem,
možná za práh bolesti.

Tam už není křik a pláč,
ani radost a smích,
naposled si v slzách vlasy smáč,
než dojdeš po schůdkách kluzkých
---za práh bolesti.

Práh bolesti, bolí moc,
avšak dál, tam už necítíš nic,
tam už jen temná noc,
tam poslední výdechy z plic.

Tam naše životy končí,
na tom prahu srdce puká,
myšlenky se bláznivě točí
a rozplynou v nebeských lukách.