Jekot

Zase to období – proč teď?
Otevírá pomyslný klíč bránu.
Co vrací život opět zpět,
do nenávisti oceánu.

Zlost je jiskrou pro nenávist,
slabost jejím olejem.
Slzy jako zápalný list,
nechaj se vsát plamenem.

Zoufalost a naříkání,
držím špagát hrdosti.
A to věčné utíkání,
podstatou vlastní blbosti.

Jednou dojdou všechny síly,
bahno se zas objeví.
Až naděje se vzdá své víry,
A jekot duši uleví.