Umět tak létat

Zdál se mi sen, který realitu hatí,
třepotala mi v něm křídla na zádech.
Bála jsem se, že se mi někde ztratí,
postupem času den získal šedý nádech.

Ni jednou nedopřála jsem jim svobodu,
nepodívala se na modravou krásu nebe,
svět ponurý sledovala pouze zespodu,
nikdy nezjistila, jak sníh nahoře zebe..

Brzy stalo se, že přestala se třepotat,
mrtvě prostě splývala mi na holé kůži.
Nemohla jsem si je kol sebe omotat,
nežila, jako trny na neexistující růži.

Teď z budovy shlížím na zářící město
a mlčky v duchu polemizuji nad otázkou,
co by se asi stalo, kdybych uměla létat…