Rozbité zrdcadlo

V rozbitém skle
vidím odraz svůj
na kousky rozdělený
stejně tak duše moje,
se na kousky rozpadá.
A oprýskaný rám
jeho silou vůle
se zrdcadlo drží
tak jako zuby nehty
ůsměv je na mé tváři
viděn

Kousek skla
jenž v zrdcadle chybí
je pokládán za okno
do mého srdce
já však v odrazu své oči,
nevidím, na jeho místě
jsou ztraceny?
či jen pohled můj nebyl přizván?

okno do duše
a srdce na klíč
dovnitř snadno
vetřít se dá, však ven
nikdy bolesti se nechce
oči jakožto dvířka zadní
vypouští posly
vytlačí slzy
a přesto je vevnitř plno