Temná

Temnota kolem se lepí na oči
mazlavá jak tekutý asfalt
Čekám kdy mi zas ten hlas poručí

Čekám a nořím se stále hloub
cítím jak táhne mě ke dnu
pár bělostných rukou v mé mysli

Neprosím, neutíkám, nebráním se
jen poslušně klesám a tonu
Sám ve vlastní hlavě vězním se

Zamřížovanými okny očí
světlo ke mně dopadá
Cítím ho a stále za ním utíkám

Utíkám a běžím na jednom místě
svázaný prázdnotou kolem
A Slunce vychází snad příště.