Prázdná

Tolik bolestí za poslední měsíc,
tolik pustých dnů i nocí,
jen otupělý pohled zbyl,
pohled do prázdna nešťastně vyl.

V myšlenkách už měla zmatek,
nevěděla, kterou kam zařadit,
nemůže se vrátit, k nim, nazpátek,
avšak nechce je jen tak ztratit.

Poslední dny všechny splývají,
jeden vybledlejší než ten druhý,
každou noc, když je sama, potají,
nespí, brečí, pod očima fialové kruhy.

Neposlouchá, nevnímá, její kroky bezvládné,
je přeplněná, to tak ale nejde říct,
přitom tak prázdná, jak sklinka bez vody,
prázdná jak žíla bez krve.

Nemluví, nespí, nechápe už věci žádné,
ani slzy, co nechává volně týct,
prošla už všemi vchody a východy,
všechny však prázdné, jak žíly bez krve.