Už?

Jak poznat radost,
co je klid a řád,
prosím už dost,
dnes nemusím vstát!

Když spánku se vyhnu,
na co taky spát,
a zas si vzpomenu,
jak měl jsem kdy rád...

A je mi vše jedno
kde je můj sen,
prohlížím si dno,
unešen a uvězněn.

S bolestí v srdci,
se moc špatně chodí,
ačkoliv s tím chci přestat,
sám se smutek rodí.

Láska tu víc pro mě není,
vzduch mi chutná trpce,
do prázdna smím ve snění,
natáhnout své ruce.

A doufat v konec,
bez zešílení,
otevřít klec,
všedního dění.

Začít zas žít nebo úplně zemřít!
Sám nejsem nic, tak pro co se snažit?

Kéž všichni mi odpustí,
jestli se proviním,
až dech mě opustí,
sám sobě nevěřím.

Od té chvíle, čím dál tím víc.