Ještě dvanáct večerů

Potřebuješ zemi k bdění
či stačí jen vesmíru část
rty ztemnělého ticha
toužily cizí duše zmást.

Bojíš kráčet krajinou
šly milióny živoucích
ty volíš stezku jinou
kolem snění tonoucích.

Kouzla vánoc rodí se
dcera vítr a syn mráz
sváteční podvečer svádí
bolí uvnitř mnohem snáz.