Ztracený král

S loučí v ruce
běží neznámo kam
a někdě v potmělé kobce
sedí neznámý král.

S hlavou na rukou složenou
hledí do tmy
daleko před sebou,
nevnímá rozbřesk černoty.

Sedí, mlčí, poslouchá
ticho co tříští o zdi.
Vzpomínka na dny neřesti
je vzdálená a mlhavá.

Nerovnost žalu
v sobě nosí.
Rozmýšlí zda
useknou mu hlavu
či uslyší kdy
zpívat kosy.

On nenachází cestu
k mladičkému králi,
tak jeho budoucnost
ukryta je někde v dáli.