Holčičce

Nechtěli ti ublížit, jen legrace to byla,
palčivými slzy se ti oči třpytily,
možná že před nimi jsi je dobře kryla,
ale tvé nitro tou bezmocí škrtili.

Bylas tak zranitelná a bezbranná,
moc dobře toho zneužít uměli,
nepřišla k tobě ta pomoc záchranná,
strachu a zbabělosti asi příliš měli.

Bylas tak samotná a malinká,
uvnitř té jejich velké pasti,
stále se k tobě vrací ta vzpomínka,
vždycky strhá ty nové náplasti.

Už nesmíš se dívat na ty časy,
ten strach však nikdy nezmizel,
snad všude slyšíš ty jejich hlasy,
připadáš si tu pořád tak cize.

Už nesmíš tak trpět, holčičko malá,
není to tu takové, jaké myslíš,
jak jsi se mě tenkrát ptala,
jednou to poznáš, na srdci ucítíš.