Kašpárek
Kašpárek
a rolničky mi švadlena v čepici nechala hrát,
na tvář úsměv namalovali
a prý že se musím pořád smát.
Místo očí dva veselé korálky a prý nesmím plakat.
Jen působit radost a na nitkách skákat.
Loutka, na kterou se časem zapomene
a ona i v bolesti bude se muset kašparsky smát.
Slzu neupustit, i když v duši bude vražen ostnatý drát.
Dejte mi život, nechte v slzách skanout mé trápení.
I když budu se smát, tak v mé duši se nic nezmění...
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Když čtu tvé volné verše, je to skvělé, ve vázaném mi to skřípe. Tvá sdělení, obsah je čtivý, není to na povrchu, nebo jen bezcílné hrabání v duši, ale chtělo by to promyslet víc slabiky a přízvučnost. Můj blbej názor.
24.10.2006 18:57:00 | Petr Miroslav
nesnáším kašpárky, klauny atd... je v nich hodně neupřímnosti a přetvářky. . . pro mě určitě. Falešný smích. moc hezky jsi to vystihla a lepší přirovnání snad najít jsi nemohla.
01.12.2005 16:00:00 | Nausika
je to moc hezky receno moc se mi to libi kazdy chce abych se smala ze mi to vic slusi ale to nejde se porad na plno smat
01.12.2005 15:06:00 | Ada
Nevím proč, ale vzpoměla jsem si na knihu
"Palečkův úsměv a pláč".
V každém z nás je kousek klauna,
pomůže to snášet tento svět,
život je napůl smutek a sranda,
ale nic prý se nemá přehánět...
01.12.2005 10:33:00 | Beáta