Mám strach..

Mám strach, že co nezačalo to končí,
že mé srdce z vlastní vůle se loučí.
Mám strach, že co neskončilo, to začíná,
že mé srdce blázní a neví co si počíná..

Ten sen tolikrát se mi zdál,
až jsem uvěřila a ohen vě mě vzplál.
Cítím, že jsi se mnou, přestože odcházíš,
možná se ted bojíš, ale jednou se odvážíš..

Víš, že nemohu Ti bránit, nejsem Tvá paní,
cítím Tvou bolest a touhu vrátit se za ní.
Ta touha tě bude mučit, nikdy neuvadne,
láska je věčná, nikdy v zapomnění neupadne..

To jen já chtěla zapomenout,
naučit se sama sebe napomenout.
Nemohu Tě držet, tu cestu jsem si zvolila,
jen mi odpust, ta samota mě zlomila..

Chtěla bych být jako ostatní nebo jako Ty,
chtěla bych být jemná a něžná jako Tvé rty.
Chtěla bych umět hřát a chtěla bych umět pomáhat,
ne jen sama se sebou se prát a pomoci se domáhat..

Chtěla bych být jiná, jinak vypadat,
abych mohla žít a ne na útěky se vydávat.
Krása je prokletí i když necítím se krásná,
přesto jsem prokleta, má budoucnost je jasná..

Ptáš se, proč touhám ostatních se vzdávám,
když s nenávistí sama k sobě ráno po tom vstávám?
Nevím jistě, možná sama sebe takhle hledám,
každý den trpím a doufám, že se sou láskou se shledám..

Možná jen život sám a mé snění mou láskou zůstanou,
pak ale smutné chvilky v samotě nastanou..
Chvíle, kdy zas jen plamínek svíčky bude mě hřát,
kdy budu tiše plakat a trochu více si přát..

Mám strach, že co nezačalo, to končí..
Mám strach, že co skončilo, to začíná..

Miluji Tě..