Naděje..

Stíny nočních můr jako dny se plouží,
blouzním při myšlenkách na den příští..
Jako mrtvý anděl havran nad hlavou mi krouží,
o skálu strachu má víra se tříští..

Snažím se schovat, snažím se uniknout,
láska za mnou volá slova beznaděje..
Klaním se tomu pánu, nemohu však uvyknout,
že zničil vše a šeptal: "Nic zlého se neděje.."

Lhala jsem sama sobě, svou víru schovala,
klaněla se poctivě, přála jsem si létat..
Dříve tak jiná, svou víru jsem chovala,
smála se, věřila a nechala vítr vlasy splétat..

Ted je všechno pryč, jsem ztracená,
utekla jsem štěstí do náruče strachu..
Samota v srdci, prázdnotou zdrcená,
zlámala si křídla a naději zakopala v prachu..