Dohnaly mě

Po delší době, zas,
dohnaly mě slzy.
"Není pro vás čas,
jste tady moc brzy!"

Připadám si divně,
když s tebou krátce mluvím,
je mi za tebe špatně,
jak o vykouřený krabce slyším.

A v rozpacích jsem, co říct nevím,
hrozně trapně si přijdu,
samý hluk slyším,
radši už půjdu.(mám strach)

A minulost za dne natrhává,
můj červenočernobílý sen,
na chvíli zase prohrávám,
v poslední roku den.

Asi bych se taky opil,
ale ani mě to nebaví,
co jsem za rok prožil?
Spánek to (ne)spraví!?

A je mi smutno, když tu nejsi,
zas si tak sám připadám,
ráno oči znovu utřu si,
a dál do snů se vydávám.