I k ránu se umírá

Chomáč roje Perseidů přičísnutý hřebenem tiché noci
protíná černočernou sametovou tmu záblesky tenkých čar létavic vrtkavého štěstí
a světelné šmouhy pomalu hasnou v pohledech zvědavců,
co postávají na konci nebeské klenby s helmou na hlavě a tiše žasnou.

Je pozdě, noc barví se krví mrtvých a krví znovu zrozeného jitra,
diamanty vzdálených hvězd ve víru nekonečna blednou závistí
při pohledu do tvých přimhouřených očí, v nichž žíznivé ohýnky planou
a kde kastaněty dlaní stepují nad rozevlátou sukní lásky tančící.

Kulomet v rytmu „Passo doble“ krátkými dávkami smrti ulice života kropí
a proud úderů ve strunách vyladěných do hrůz a násilí duní v akordech,
v akordech durových, co katedrály ticha metalovým hromem boří,
když svět zbavený smyslů válčí v hlubokých zákopech.

Čí, čí je to vina -
když ohnivé jazyky v očích planoucích ,
zhlíží se divoce v zrcadle rozlitého vína ,
vše proto snad -
aby kulka zbloudilá konečně našla si zas cíl
a lásku hubenou na hadry roztrhala mina ?

Bože, ptám se – čí to vina?
A kdo z nás jsme bez viny……?