Pocity

Může se zdát, že jsi na světě sám,
těžce se ti dýchá, proklínáš i nejkrásnější chrám.
Pláčeš a hlavu skrýváš do dlaní,
každé vyřknuté slůvko tvé srdce poraní.

Jen spát bys chtěla, nenacházíš sílu,
sebe ve snách vidíš jako pohádkovou vílu.
Slzy ti stékají po tváři, na polštář tiše padají,
přemýšlíš o světě a toužíš prchnout potají.

Smíšené pocity ve svém nitru máš,
jen zavřít oči a málem umíráš.
Smíšené pocity obklopují tvoji mysl,
snažíš se naleznout v životě smysl.

Kladeš si otázku, zda má tě někdo rád,
existuje-li bytost, která při tobě bude stát.
Stojíš nad propastí – skočit nebo zůstat stát?
Chceš či nechceš přežít ten strmý pád?