Vězeňkyně

Černo bílá oblečená
dívka v módním salónu
ve slavném
vězeňským mundúru

smutný pohledy
hledící do nebe
modlitba k pánu bohu
nenalíčené oči
vypadá neklidně

kam se má jen vznášet
bez fialového deštníku

zavřená v kleci
ptáček chycený
s pouty na nohou

světla se rozsvěcují
ze starých reprobeden
ozývají se zvuky
starých jazzových zpěváků

dívka začíná tančit
snaží se utéct
strážcům zákona
v poutech je svázaná
její oči hoří vášní

slyšíme, vystřeli
ohňostroj nad hlavami
ta dívka
stala se tygřicí salónů
černé krátké šaty
ach, tak vyzývavé oči
fialovou barvou nalíčené

ředitel divadla
nám představí
zářivou hvězdu
z daleké Paříže
pochodeň polibků

už vím kde tě mám hledat
má tanečnice...

proč jsi utekla