Souboj

Oř cválal přes mlhavé a temné hvozdy
Vlhký vzduch nasával přes zarudlé nozdry
Kopyta rozdraná z kamení a trní
Na hřbetě rytíře v těžkém obrnění

Rytíř svému koni sdělil slova vřelá
Když tu mýtina před nimi se rozprostřela
Ze sedla se spustil bez bázně a zábran
Již na nohách svých rozhlížel se do všech stran

S napětím očekával zde svého soka
Snad mu dnes jeho meč naskrz břicho protká
Podlý lotr zneuctil mu jeho Paní
Život rád mu vezme v souboji dvou zbraní

Náhle tmavá křovina se rozevřela
Boje zuřivost v rytíři pookřela
Nepřítel vystoupil a zbrkle tasil meč
K rytíři prohodil škleb zpotvořený v křeč

Rytíř pravil: Zřím, že pozbýváš hrdosti
Tudíž nepatří ti pražádné milosti
Rytíř zmlknul a pevnou paží tasil zbraň
Sok kryl úlek však rytíř už se vrhal naň

Dva bojovníci útočili zběsile
Rány padaly na brnění bez cíle
Bojácný sok se náhle zastavil
Schoulil se bez zbraně a svůj štít nastavil

Pravil: Ušetři život můj ctnostný pane
Mé oči již nespočinou tvé Paní krásné
Dám ti vše – cokoliv – co po mne budeš chtít
Ale prosím tě pane – prosím – jen mě nech žít

Rytíř silně znechucen tou zbabělostí
Otočil se než pomstychtivost ho zhostí
Když tu dýka prorazila záda jeho
Zbraň poraženého soka zbabělého

Rytíř padl obličejem na vlhkou zem
A krví zborcený upadl v krásný sen
V posledním snu myslil na svou milou Paní
Pro takovou nebojí se umírání