Jasná

Sbírám střepy svých prázdných úspěchů
něžně svázán tvým kýčem prostorových slov
vůbec se netajím,že dýchám bez dechu
Jen podotykávam těch siluet
chtít jarní květ
obtěžkáváš prach na pouhý kov
nechci být štěstím,jen perleťovka krásná
koneckonců dovětky už znám… jsou mi jasná…

Nasedám na vlny krásných vinutí
usínám ač krátce a bez tvého splynutí
můžeš stát tady, dívej se
píšou mě do knih o brzkém hynutí.

Být zase blíže chladným ránům se nebojím
cítit jemně popel na dotek
mít ránu pod kůži s tou se znovu narodím
mýlit vůni krve a její výpotek
vždyť znám tyto slova
tiše je chrlíš ven prázdná
koneckonců dovětky už znám… jsou mi jasná…
jsou mi jasná…
jsou mi jasná…
jsou mi jasnáááááááá…