Zoufalé volání

Zoufale volám, prosím o vyslyšení.
Mé nálady, bolesti a touhy...
Nikdo tu, aby mě vyslechl, není.
Křičí mi nitro,
chci všechno vtěsnat do prázdných slov.
Slzy uvnitř tečou jako krev jedné z těhle dob.
Násilí, bolest a lhostejnost lidí blízkých mému zkroucenému já.
Doba je taková, doba je zlá...
Volám a zevnitř se ozývají hlasy jen úsečně.
Ani dnes mi nikdo nepomůže, volám zbytečně.
Zklamali i ti, kterým jsem od prvopočátku věřila.
Snad kdybych se tenkrát nenarodila, kdybych nežila...
Jsem jako ztracené slovo, které bez cíle bloudí,
jako zločinec, kterého za pár smutných pocitů bez vyslyšení soudí...