Pláč andělů

Když navždy zlomena jsou křídla snů,
když zmizí světlo naděje v nekonečně dlouhém tunelu víry,
když se tupá a nestydatá samota stane tvou jedinou a neodbytnou společnicí,
když krutá bolest sevře duši ze všech stran,
když se tvé cíle neodvratně rozplývají ve vesmírné dáli,
tu zapláčí andělé – tví průvodci věčností a jsoucnem
a slzy kořeněné pelyňkem
dopadnou do otevřených ran tvého bytí,
aby z nich vzešly temně rudé a sametově hebké květy růží konečného poznání a nesmírné pokory.
Tiše ….
Andělé pláčí