Slovo žít

Závan dob minulých, otočil stránku
a klíče rezavé, chrástí v zámku,
když svíce zchátralá, znova se zapálí,
a stíny nechtěné nocí odhalí.

Rýhy ve snaze pohřběné.

To první hrknutí - infarktový stav,
plíží se drze, sám, bez obav.
Hrdlo se svírá a srdce pumpuje,
teď strach - pán, směr určuje.

chvíle co trvají roky..

Další noc bezesná, probděná zcela,
snad připravená, více jsem být měla.
Na setkání nechtěné, na odhalení dávné,
teď vím již se vší jistotou, že šance nemám žádné.

Na slovo žít.