Čekání

Nenechávej mě v týhle nejistotě,
i když si to asi zasloužím,
propadám bez tebe samotě,
a povídat si s tebou toužím.

Chci mít zase zpět,
spřízněnou duši tvoji,
ten nejkrásnější květ,
co i na dálku tak voní.

Poslední dny,
tak daleko mi připadáš,
naše společný sny,
snad mě v sobě ještě máš...

Nemůžu nic udělat,
nevím jistě o co stojíš,
ať vydržím čekat,
než mi to povíš!