Uspěchaný svět

Na chodníku stojí malý, docela maličký chlapec.
Pláče, ale nikdo se u něj nezastaví.
Nikdo se ho nezeptá, proč mu slzy planou po tvářích.
Chlapeček vzlyká, nemá kam jít.
Přemýšlí, o svém štěstí, kterého bylo tak málo,
nad slitováním.
Lidé kolem chodí, spěchají, nemají čas se zastavovat.
Chlapeček vzlyká, ale už je mu líp.
Slzy se zastaví, chlapeček přemýšlí.
Přemýšlí nad štěstím.
Kdo mu ho může dát, když je teď sám?
Chlapeček vzlyká, pomalu usíná.
Ulice, špinavý chodník, podpatky lidí.
Chlapeček leží, ze spaní vzlyká.
Zdá se mu sen, o staré paní, hodné, staré paní.
Usedá k němu, pláče nad ním.
Už tu není sám.
Kolem se hromadí lidé, někteří pláčou.
Chlapeček nevzlyká, chlapeček nedýchá.
Na ulici, špinavém chodníku, v tom uspěchaném světě.