Na křižovatkách

V tomhle světě nikoho, v tomhle světě všech,
stojí sama na křižovatce, dochází jí dech.
Možná už ví, uvědomuje si kouzlo tvrdé pravdy,
možná právě okusila trpkou příchuť zrady.
Líce jí zkrápějí potůčky kapek,
v srdci má prázdno, v hlavě jen zmatek.
Přivírá oči, je lehká jak pírko, se kterým vichřice si pohrává,
sní o tom, že nebude už tou, co každý den prohrává.
V představách svých po nebi jak ptáček lítá,
ale když se probudí, znovu ta křižovatka na zemi ji vítá.
Křižovatka plná otázek a nedokončených souvětí,
tak znovu radši zavře oči a svobodně odletí…