Snílek

Pod stromem zeleným,
sedával s radostí,
poslouchal listů šum,
nesčítal příštích dní.

S větrem si povídal,
svět byl mu přítelem,
přitom však zapomněl,
my snílky neberem.

U lesa velkého,
stál na vrcholku hrad,
závist tam sídlila,
chtěla se pomstít snad.

Hradní pán přikázal,
ten strom ať porazí,
jeho ať zabijí,
tím se nic nezkazí.

Kdo štěstí sám nemá,
jiným ho závidí,
když ho však nehledá,
tak ať se nediví.

Tam u stromu on stál,
příroda šeptala,
on však už věděl sám,
přijíždí poprava.

Pod stromem zeleným,
díval se do dáli,
rytíři železní,
mečem ho prokláli.