Zpátky

Myslela jsem si, že tě znám.
dnes však jen nostalgii v hlavě mám.
Když prohlížím si fotky a čtu básně,
vzpomínám, jak nám spolu bývalo krásně.
Za slunce i za sněhu, venku nebo u mátového čaje,
ne, já nepláču – to jen někde v koutku oka sněhová vločka taje.
Chybí mi to hodinové psaní a svěřování,
chybí mi kousků našich životů posílání.
Když však tě někdo raní,
je to horší než umírání.
A tak tu dnes píšu hloupé řádky,
o tom, jak moc bych tě chtěla zpátky.
Ne, neříkám za každou cenu, ty to víš,
možná se mi vysměješ, spíš než přání vyhovíš.
Přesto si uvnitř sebe ponechám navždycky střežené tajemství,
které vypráví o tom, jak moc pro mě bylo naše přátelství.