Coudysek

Coudýsku vzpomínám, už je to pár let,
cos opustil tenhleten náš lidský svět.
Kdy spatřil jsi naposled slunce a sníh,
kdy naposled do ouška jsi mi nozdrami dých.

Je mi tu smutno, bez tebe víš,
já chtěla bych být u tebe blíž.
A když večer hvězdičky na nebi jsou,
vím, že má slova, k tobě donesou.

Přeji si každý den, aby vrátil se čas,
abych tě mohla mít u sebe zas,
abys mi položil hlavu svou do klína,
na to já často, tak ráda vzpomínám...