Šíleně smutná princezna

Bohužel fénem slzy nevysuší,
bohužel je to horší nežli tuší.
Srdce bolí, duše strádá,
slzy tečou – nepostrádá
šíleně smutnou princeznu ani živá duše,
do zad si vyryje pohřební nápis barvami tuše.
A bude dál tiše štkát
nad princem, co nemá ji rád.
Až na obloze vysvitne zářivá luna, bude na kousky znovu rozbitá,
splíny deroucími se na povrch její kůže cítí se ubitá.
Při východu slunce znovu bude plakat,
novou nadějí nenechá se zlákat.
A marně se bude zase snažit celý den,
usilovat o svůj rozbitý sen.
Kdo ví, jestli jeho střepy k sobě někdy slepí,
vždyť ona je pořád smutná a princ je k tomu slepý.