Nevím

Zapomněl jsem na život,
pár záblesků z něj ještě mám,
možná budu jen další bezcitnej idiot,
počkám si, až tu umřu sám.

Už žádný zářezy uvnitř!

Bez lásky se přeci žít nedá,
ale tak to už nevadí,
stejně do srdcí moc bodá,
ačkoliv i pohladí.

Snad mě tu tma konečně pohltí.

Nebudu žít,
víc naivně snít,
lásce nejde věřit!

A já zase věřil...

Jen ať se mi straní,
už nechci běhat za ní,
za tou směšnou,
naivní a hloupou.

Láskou?!

Díky ní jsem byl v životě opravdu šťastný.
Bez ní zbývá jen přečkat chvíle prázdný.

Jedinou jistotu přeci jenom mám,
jedna chladná náruč mi je stále otevřená,
s ní budu navěky a nikdy víc sám,
smrt je má budoucí vyvolená.