Hádanka popela

Hádanka popela


Sprostý útěk

Změna v prach zničí touhy
A vláha začne dřít
Chmurná koruna padne v prach a andělská křídla mě rozesejí po horizontu
RAŇ
Se opatrně
Empatika cítím ji
zavřený v truhle, proklet, oplakáván
příliž pozdě, nebylo potřeba stromu
květina objevila strom a strom se schoval pod malou květinu
srostly
neskloubitelné se stalo
drželo
lkálo
toužilo
odešlo a vrátilo,
odešlo, cítilo a vrátilo...věčnost náhod
dřevo hoří, neuhasne
již shořelo
radši

Neutrhnout

Odhal své jádro, minulost tíží
vývoj skutků
Drápy do semen se zarývající
skály v hlubiny se nutící
podlehly
kývly
zničila se květina noci, přišla o lístek
lístek prostoty, dětství
míza tekla, zaschla
slza stekla, nezaschla
zůstala zakleta v dřevě, umknuta ve větvích koruny ticha
rána z čisté vody a motýla
drápy do srdce zarývá
nákres uložen
snaživ se zapomenut
řekni

Klíček

dnes již jedna, do konce vláhy
růst a schnutí
radost a pláč
světlo semínka v dály skryté, nezamítnuté
dívočína se schovává za domkem, skrýší dechu
nenávist lesa, milujícího, beze slova
sucho, bez listu, prachu a vláhy touhy
realita?
Sbohem

Muka naděje

změnit místo, splnit povinnost a růst dál
plodit další listy, a časem i plody
sázení sebe za druhé, motlidba za mrtvé
touha zůstat
slabá
žádná
Mé naděje

Rozhrěšení

Rosviť světlo
dokavaď věštěc zpívá
do zlatých strun sáhni
najdi osud
a vyber
Ty
I
zima
končí