Němé výkřiky*****

Co mi zbylo když vlastně nic nemám,
Proč tady jsem a co pořád hledám.
Snaha je zbytečná, tak jako slova,
Přesto je křičím,pořád a znova,
*
Můj křik je němý,však přesto je znát,
Tak jako herec co beze slov umí hrát.
Jak němá loutka na provázku,
Mluví,aniž by vydala hlásku.
*
Třeba jsem loutka-za mé provázky
Mi osud tahá,není pak marná všechna
Moje snaha?
Já chtěla bych hráti srdcem a pět o lásce,
on nademnou stojí osud a drží v rukou provazce.
*
Třeba jsme všichni loutkami v divadle,
Hrajeme příběh jak v „jámě a kyvadle“
Jsme rozpolcené postavy co honí je vlastní svědomí,
Jsme loutkami na šňůrkách bez našeho vědomí.
*
Zastav se a poslouchej to němé volání o pomoc,
je to jak strašná nejhorší nemoc.
Je to jak mor,jak černý kašel,
Jak Pandořina skřínka cos právě našel…