Mrtvý valčík

Mrtvý valčík

Okolo desáté noční hodiny,
dívka v bílé noční košili,
vychází z domu ven.
Vzdaluje se od domu,
přibližuje se ke hřbitovu.

Brána hřbitovní se před ní s vrzáním otevřela,
ta dívka jako smrt bledá
a jako růže spanilá,
na hřbitov vkročila.

Hřbitovní cestou jde na zelené místo uprostřed hřbitova,
které je pro mrtvé určeno
Na tom místě pro, mrtvé hrad se objevil.
Dívka vkročila do něj
V tom ze tmy vyřítily se černé kočáry pohřební.
Každý kočár čtyři koně měl.
Jako noc černé s očima červenýma a z nozder jim pekelný dým šel
Hroby se se skřípáním otevíraly,
z nich mrtví vycházeli.
Do černých šatů všichni oděni byli.
Všichny do hradu utíkali.

V tom hradu na pódiu stála dívka s houslemi a smyčcem v ruce,
za ní kapela seděla,
hrát začala.
K jejich hudbě dívka krásné tóny do rytmu z houslí vyluzovat začala.
A všichni mrtví tančili.
Tančili ten tanec, který tak starý je,
Valčík se jmenuje.

K líbeznému rytmu valčíku ozvaly se údery zvonů.
Odbíjí dvanáctou hodinu
A v tento čas půlnoční.
vracejí se mrtví do hrobu.

První, druhé odbití,
Hudba přestala hráti

Třetí, čtvrté
Pohřební kočáry s koňmi rozjely se.

Páté, šesté
Hrad, do země propadá se.

Sedmé, osmé
Hroby za mrtvými zavírají se

Deváté, desáté, jedenácté
Zvuky kočárů a vrzání hrobů neozývají se.

Dvanácté…

Klid, ticho a chlad rozprostřel se všude.
Dívka se zavřenýma očima vzdaluje se od hřitova,
přibližuje se k domovu.

Ráno ta dívka jako smrt bledá
a jako růže spanilá
dodýchala.