Chvíle depresí

Něco mě drží za ruku, něco mě ke dnu táhne,
nikdo mě dole nevidí, každý jen rukou mávne.
Něco mi hlídá myšlenky, zakazuje se smát,
poroučí mi, co dělat mám, dovoluje mi lhát.
Vhání mi slzy do očí, ruce mi svazuje,
před náručí proradných tiše mě varuje.
Něco mi drží sny pod silnou poklicí,
nutí mě v noci bdít a chodit ulicí.
Je to něco, co znám už roky,
bdí, spí se mnou, sdílí moje kroky.
Ovládá mě jako loutku, jsem jen hračka malá,
co dřív po louce běhala a nahlas se smála.
Teď už jen nechám sebou zmítat ve vlnách bezmoci,
podléhám depresím – není mi pomoci….