Nedopsaná

V očích řeky slz, co do slaných moří míří,
ve vzduchu poslední myšlenky víří.
Na povrchu brnění, tak silná se ti zdám,
uvnitř jak motýl slabá, ten boj už brzo vzdám.
Padám, ale už se znovu nezvedám,
jen ležím, bezmocná, ruku nikomu nepodám.
Poezie zlomených duší, tuším …
On nepřijde, to ticho nepřeruší…
Jezdec na vlnách, co srdce mi rozbíjí,
odchází - když čtvrt na čtvrt odbíjí.
Mizíte, ukradl, teď však chce zpátky dát,
už nechce být mou nadějí a v chladných nocích plát.
Opouštím nejhezčí vzpomínky, co v sobě nosím,
jdu osvícenou ulicí, už jen o zázrak prosím.
Vím, že má cesta skončí tam, kde vítám slunce každé ráno,
vím, že na vazbě knihy mého života, dnes objeví se – nedopsáno…