V rozjímání

Ve večerním tichu,
slyším vlastní kroky,
za lamp svitu,
párou projdou roky.

Můj stín mě doprovází,
na cestě šedivý,
černý obraz vykreslí,
odporný a marnivý.

A ranní můra,
jak rodiče na kusy mě krájí,
trochu svírá,
slovy si se mnou hrají.

Když ostřím do mě bodají.

Poznávám, že je to jen hloupý sen,
ale nehledám z něj probuzení,
v tom snu cítím jen,
bolest, úlevu a zklamání.