Hodná teta Lola
Hodná teta Lola
Anotace: Vzpomínku hezkou na ty co tady mezi námi již nejsou, nekoupíš za žádný peníz.
Vzpomínka krásná, ta každému jistě srdce odmyká.
Vše hmotné je jen dočasné a vlastně i mrtvé,
i my zde necháme kosti své v zemi černé, v zemi ztuhlé.
Prach a popel, toť vše co po nás zbude,
tak přiznej sobě pravdu, neber to za žádnou zradu.
A můžeš mít z toho třebas i vzteky oči rudé
a tak to prostě je, tak to prostě bude.
Je to holej fakt, nediv se, ve světě hmotném
to není jinak.
Tak jak říkám, jednou musí stranou všechna pýcha,
a po nás pak zůstanou jen věci mrtvé,
tak jak leží, a prach na ně padá a padá,
jako když venku sněží.
A ouhle, je to nuda, je to pořád o prachu
a né třeba o prachách, o prašulích,
to je přeci také pěkné, však i tohle
jednou v prachu lehne.
A však každý z nás má možnost věřit v Boha,
lásku a život věčný, pak se ti tvůj život,
ten co právě žiješ, nemusí zdát tak zbytečný.
A co pro mě má ještě velkou cenu
a co pro mě nikdy , nikdy v prachu nelehne,
to je moje vzpomínka na tetu Lolu, tetu milou,
jak v předsíni peněženku odmyká.
Cvak
a už jí drží v ruce, tu pětku hnědou,
a já po ní natahuji svojí ručku štíhlou, ručku bledou.
Kup si za ní bonbóny a cukrátka,
ještě dnes slyším její slova sladká.
Vidím jí stále před sebou,
jako ženu hodnou, kyprou, hezkou, veselou.
Ta vzpomínka na tetu se mnou půjde
až do konce mého žití,
mám ji v duši jako krásnou rybku,
v hebké síti.
Jak říkám, teta byla plná lásky, vřelý úsměv, vlasy tmavé
na vzpomínku hezkou, v mém srdci,
žádný prach nikdy, nikdy nenapadne.
Odešla však brzy, z tohoto světa,
však po vzpomínce mé, není žádná,
žádná veta.
A protože navíc věřím v Boha, věřím, že jí opět spatřím,
někde v nebi, znova a znova.
A že jí zas uvidím, a ona mě zas pohladí,
po hlavě a po skráních, jako tenkrát v mém mládí.
Komentáře (8)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Velmi pěkná a citlivá vzpomínka. I malinko s nádechem smutku. Ale tak to v Životě chodí, ten koloběh lidský...
Já ráda vzpomínám na moje dvě babičky.MĚLY MĚ HODNĚ RÁDY a já si tu jejich Lásku nosím stále v srdíčku. A o to víc jsem si jich vážila,protože mě hodně naučily.Také věřím v Boha a vím, že se jednou zase s oběma potkám.
Děkuji Honzi za to, že jsem si díky Tvé básničce i já pěkně zavzpomínala.
..ST..
07.10.2020 22:32:10 | Jaruška
Děkuji:-)No to, že se potkáme s našimi blízkými až od sud odejdeme, tomu nevěřím,
to už skoro vím.Řekl bych tak na 99%.No a ještě jednou díky za Tvé hezké psaní :-)
08.10.2020 15:42:19 | Jeněcovevzduchukrásného
To je v pořádku .-) Každý věříme v to své a je to tak dobře. Pokud bychom smýšleli všichni stejně....no, nevím, jak by to tady na této Zemi vypadalo.
Na 99% to je dost. TAK MOŽNÁ VÍŠ NĚCO, CO NEVÍM JÁ .-)
Krásný a pohodový večer.
08.10.2020 22:20:39 | Jaruška
Když mi bylo tak deset let, stál jsem s tátou u dědy u postele, když umíral.Pak mému otci řekl přesně toto, Mílo, já už musím odejít, už mě volají.Otočil se na bok ke stěně, v klidu usnul a už se neprobudil.Tehdy to na mě moc zapůsobilo, co tehdy, až do dnes.Je to jako by to bylo včera.Duchovní SVĚT existuje, o tom jsem přesvědčen, a to co zde žijeme, je opravdu(třebas i dobře vytvořený) jen přelud stvořen z mikročástic.Věčná Energie, Stvořitel,
žití zde není na pytel:-).Jsme Stvořeni k obrazu Božímu, a ode mě jen dodám-někdo více a někdo méně.Bůh je Láska a je i dost Velmi Laskavých a Hodných lidí, ale i naopak:-(.Moje babička byla tak Hodná, že když jí někdo ublížil, a to jakkoli zle, tak vždy jen řekla, nechte ho, on to tak jistě nemyslel.To je přiblížení k Božskému.Kéž bychom potkávali na naší cestě životem co nejvíce
takových lidí.
09.10.2020 14:26:20 | Jeněcovevzduchukrásného
Honzi, tak tady už nemusím nic dodávat.S tím, co jsi napsal plně souhlasím.A vnímám to stejně jako Ty :-)
Já dědy neměla, jen dvě babičky.A ta jedna byla také velmi hodná a já, jako malá jsem to vnímala dětskýma očičkama.Babičky mi do Života hodně daly.Hlavně Lásku a úctu k sobě samé. A od toho se potom odvíjel další můj Životní příběh .-)
09.10.2020 22:44:30 | Jaruška