Některý věci se nikdy nezmění

Svlékl bych se z kůže,
kdybych ti ji mohl dát,
dal bych, cokoliv, co pomůže,
abys mohla na louce tancovat.

A na celej svět se smát.

Sám už to stejně neumím,
z ničeho tu radost nemám,
sebe už si nevážím,
na to už fakt nemám.

A bolest není tak výrazná,
když se mi kůže pálí,
není ničím krásná ani úžasná,
když zevnitř to stejně víc bolí.

Říkáš, ať do budoucnosti se zahledím,
jenže nevíš, jak moc už žádnou nevidím.
jak jsem zahlcenej zklamáním,
a nikdy se v jedný věci nezměním...

Ne, že bych se nesnažil nebo žít nechtěl,
jsem už asi takový, je to tak můj úděl.

V srdci tě pořád mám,
nezmizela jsi, ani nikdy docela nezmizíš,
miluju tě i proklínám,
i když dávno ke mně nepatříš.

Tak ve snu tě zas potkávám,
s tebou si tam nepřipadám sám.