Na nebeském mostě

Stál na mostě nebeském
a pohled jeho ubíral se do propasti.
Jeho zmařená láska proběhla hlavou zábleskem
a chtěl ze světa utéct v sedmnácti.

Nebeské varhany začaly hrát,
hrály krásně, ale přitom tak smutně.
Jeho život začal pomalu tát
a naposledy „Miluji tě!“ zvolal mohutně.

Osud jeho byl zpečetěn,
podíval se po vlasti zarmouceně.
Smutek jeho Anetě byl soustředěn,
teď už je však srdce jeho ledově studené.

Řítil se chlapec smutný do propasti,
letíc z nebes rozhlédl se po své vlasti.
Život svůj ukončil v sedmnácti,
patřil asi mezi ty, kteří příliš dlouho doufali.