V promoklé zemině

než navlhlé lokny vypadaly mračnům
z berančích hlav
a rozpustily se v příkopové louže
ve kterých skřivani skládali písně o šípkových keřích
a slunci, jenž krade poslední teplo z hnízd
aby samo nezhlaslo

svlékala se ve vyšeptané osice
pro hnědé oči mrazivé hloubky
pro ruce lovce se žilnými kořeny v svaloví
pro tělo geparda nad dohnanou gazelou

svlékala se ve vyšeptané osice
z dívčiny košilky v nahotu ženy
strachem přibitá k promoklé zemině
polykala bolest s drobnými háčky mladých kopřiv
s hlavou k oblakům

jelikož dešťové kapky
přelhaly panenské slzy
v jejích očích