Chvíle

Zády ses ke mně otočila,
když nejhůř mi bylo,
být se mnou jsi nechtěla,
v tobě se něco změnilo!

Tak na co strašíš v mých snech,
připomínáš mi tak, falešnou naději,
po všech těch krásných slovech,
sám sobě se směji.

A tobě taky,
protože tvá slova a činy,
zajedno nebyly,
kde jsou teď naše sny?

Co všechno jsme pohřbili?

Snad pod vlnou nepochopení,
snad v přílivu vlastní bolesti,
ze strachu jsi zabila mý snění,
a uvrhla mě v neštěstí.

Nakonec sis se mnou jen pohrála,
do srdce ses mi dostala,
a pak mě už napořád nechala,
co já ses víc nezajímala.

Chtěl jsem tu pro tebe být,
milovat tě, usmívat se a žít.

Snad ti líp bylo,
když jsi mě ten den zlomila,
srdce mi chvíli láskou bilo,
to jsi stejně nechtěla?

Už jsi mě neznala.

Protože jsi se bála?
Ze strachu jsi všechno mezi náma,
raději zničila!

Ze strachu o koho?