Ztracená

Mám chuť jen v koutě stát,
malá, neviditelná, ztracená…
Jsem do svých depresí lapená…
Nemůžeš mi pomoci, i kdybys chtěl,
jsem moc dospělá na pomoc
a příliš dítě na chápání složitých děl…
Nevím, kam jít a nevím, kdo jsem,
nejsem ten, kdo jsem – jsem snad jen svůj vlastní sen?
Zahalená v mlhách nepochopení,
uvězněná ve svých nesplnitelných přáních…
Pomoc, křičím do tmy, zbytečně čekám na ni…
Nesmířená, osamělá – odcházím…