Slzy

V koutcích blankytně modrých očí,
jen stříbrné dvě kapičky snaží se zářit,
na cestu po vrásčité tváři se loučí,
čekají, až ruka pokusí se je osušit.

Rozechvělé prsty s vzlyky matoucí,
jen modravý kousíček látky,
na bříškách ke kapičkám se nesoucí,
poznat splynutí, tajné zákoutí lásky.

Jen slzy mají důvod a oči mají proč se smát,
jak stříbro z dlouhých řas nenávratně mizí,
do nekončící noci, kterou básník má tak rád,

pro přítele z přátel, kteří srdce mají jak zlato ryzí,
útěchou pouze pohlazení zvadlých ramen,
kdy nad řasou z vlasů padá zlatý pramen.