Rozhodnutá?

Seděla na lavici mezi bílými zdmi
Krůpěje slz padaly do jejího klína
Vzpomínala, jak jí šeptal do tmy
a jak jí pak řekl, že její to je vina.

Tak tu teď sedí,
myslela, že je jiný
Že spolu zvládnou všechno zlé
Nakonec teda nebudou křtiny

Tak už ji dovnitř doktor zve
Teď už je pozdě na rozmýšlení
Vidí svůj odraz v laboratorním skle
A zpět se už dívá někdo jiný.

Byla to chvilka, přes léky nic necítila
Leč jinde ji to palčivě bolelo
Tam uvnitř v srdci, tam bouřila
Teď už je po všem, její dítě umřelo.

Předtím nestála o to být matkou
Teď její srdce je pokryto jinovatkou
I jeho potkala v tom autě svém
Jiná tam seděla: „Čert je vem!“