Bolestivá

Rozbité zrcadlo visící na zdi
a pohled odvrácený kamsi do dálky.
Ve střepech zmítající se tělo
a poslední nevinné sny,
ukryté do černé obálky.
Černé jako noc,
v níž odlesky hvězd odhalí unavenou tvář,
zjizvenou bolestí
strhanou starostí.
Bez prostých lidských radostí.
Odhalí osamělou duši
Prázdnou a bezradnou.
Uvězněnou za mřížemi z kostí,
kletbou proradnou.
Pár slov roztrhá naděje,
rozlije do žil hořkost a chlad.
Nastává vojna, ne mír,
nastává zápor, ne klad.
A přesvědčit pak sama sebe o právu žít,
je těžší, než si kdokoli byť s fantazií, umí představit.
Bolest je jako jed,
který pomalu proniká trávicí trubicí.
Rozlévá do krve smrt život hubicí,
je studenější než led.
Zahřát promrzlého člověka,
lapeného do sítí.
Myšlenky mu zachytí
trápení odvěká.