Sobotní vrah

Samota mi dobře nedělá,
však teď by nám nejspíš prospěla.
Využij ten čas ke čtení mezi řádky,
vrať se v čase trochu zpátky.
Vzpomeň si jaks mi dal znát,
že lži a falešnou starost máš rád.
Malá holka, co v koutě sedí,
chlad zpod tvých řas na ni hledí.
Blázen, který potřebuje doktora,
ukřičená labilní zlá potvora.
Co tě schválně ničí,
tajně do polštáře křičí.
A pláče z pouhé lítosti,
tak odpusťte jí, výsosti
mrazu, chladu a kamene.
Vždyť já nejsem z křemene.
A do rohu se neschovávám, neutíkám tam,
i když mám pocit, že mě stravuje tisíce lvových jam.
Že smutek a bolest mé srdce pohltí,
lítost středeční zcela mě zahltí.
Nejvíce lituji toho dopisu ve tvé schránce,
kde bylo mé nitro stránku po stránce
vytištěné černou tuší.
Jen hloupý obchod s mojí duší.
Nauč se číst mezi řádky,
dej mi možnost zažít pátky
plné radostného smíchu
a ne pláče pějícího v tichu.
Pochop, že to je jediná možnost, jak ti mohu říct -
ublížils mi tak, že to nejde víc.
A já už ti nevěřím, nesvěřím ti strach -
ať chceš nebo ne, jsi můj sobotní vrah…